Mýtus: Grafologie je vhodnou metodou pro výběr zaměstnanců

26. října 2014

Grafologie neboli analýza rukopisu je v personalistice poměrně oblíbenou metodou poznávání osobnosti uchazeče a zabývá se jí řada popularizačních knih a příruček. Jednou z nich publikovaných na českém trhu je kniha Grafologie pro personalisty a manažery (Fischerová-Katzerová & Češková-Lukášová, 2007). Dle autorek grafologie umožňuje „diagnostikovat osobnost pisatele v jeho nejširším rozsahu. Z písma je možné zjistit vitalitu, temperament, pracovní výkonnost a další pracovní vlastnosti… Proto se grafologie stává stále více užívanou metodou ve firmách při práci s lidskými zdroji a jejich rozvojem“ (tamtéž, s. 10). Konkrétních rad, jak závěry vyvozovat, je v knize bezpočet, např.: „Dodržuje-li pisatel na linkovaném papíru základnu linky, lze z toho vyvodit, že dodržuje normy a pravidla, že se umí ovládat“ (tamtéž, s. 18). „Pisatel velkého písma jako by chtěl obejmout svět… S vášnivým nadšením se podnikavě a činorodě s odvahou vrhá do nových akcí, nových projektů, v nichž se chce díky vysokému sebevědomí prosadit, vyniknout a uspět“ (tamtéž, s. 19). Přestože autorky připouštějí jisté pochybnosti o validitě grafologie, činí tak na zcela povrchní úrovni a uvedená zjištění jim nebrání v potvrzení legitimity metody.

Řadou výzkumů již před desetiletími bylo zjištěno, že grafologové nepodávají relevantní závěry. Vzhledem k tomu, že získat informace o pisateli z autobiografického textu není složité, snaží se grafologové potvrdit průkaznost své metody analýzami textů neosobních. Při nich však grafoanalýza selhává. Profesionální grafologové sice vykazují vysokou shodu mezi posuzovateli, tzn. docházejí při analýzách písma ke shodným závěrům, avšak obsahově tyto závěry neodpovídají skutečnosti (Rafaeli & Klimoski, 1983). Je pravdou, že několik relevantních informací o osobnosti pisatele grafolog z rukopisu vytěží, avšak srovnatelný počet informací z textu získá i ne-grafolog postupující intuitivně (Schmidt & Hunter, 1998). Systém analýzy písma je sice propracovaný a grafology dobře naučený, avšak to, co se analýzou rukopisu zjišťuje, nejsou osobnostní vlastnosti, inteligence ani pracovní charakteristiky pisatele (Furnham, Chamorro-Premuzic & Callahn, 2003;  Vestwig, Santee & Moss, 1976) – tzn. metodě chybí empirická validita.

Proč je tedy grafologie stále oblíbená a uznávaná? Prvním důvodem je dle Furnhama et al. (2003), že skupina grafologů a lidí propagujících tuto metodu je početnější a aktivnější než skupina vědců poukazujících na její nedostatky. Za druhé, i když bylo prokázáno, že empirická validita metody je neuspokojivá, uplatňuje se tzv. efekt subjektivního potvrzení platnosti, kdy člověk považuje informaci za správnou, pokud mu dává smysl a zapadá do jeho pohledu na svět. Grafologie tedy postrádá validitu empirickou, ale má tzv. validitu zjevnou – lidé ji vnímají jako vhodný nástroj k získání informací o psychických charakteristikách člověka (Ben-Shakhar, Bar-Hillel, Bilu, Ben-Abba & Flug, 1986). Ve skutečnosti ale nikdo i přes opakované pokusy neprokázal, že by analýza rukopisu mohla takové informace přinést.

Zdroje:

Ben-Shakhar, G., Bar-Hillel, M., Bilu, Y., Ben-Abba, E., & Flug, A. (1986). Can graphology predict occupational success? Two empirical studies and some methodological ruminations. Journal of Applied Psychology, 71(4), 645-653.

Fischerová-Katzerová, V., & Češková-Lukášová, D. (2007). Grafologie pro personalisty a manažery. Praha: Grada Publishing.

Furnham, A., Chamorro-Premuzic, T., & Callahn, I. (2003). Does graphology predict personality and intelligence? Individual differences research, 1(2), 78-94.

Klimoski, R. J., & Rafaeli, A. (1983). Inferring personal qualities through handwriting analysis. Journal of Occupational Psychology, 56(3), 191-202.

Rafaeli, A., & Klimoski, R. J. (1983). Predicting Sales Success Through Hanwriting Analysis: The Evaluation of the Effects of Training and Handwriting Sample Content. Journal of Applied Psychology, 68(2), 212-217.

Schmidt, F. L., & Hunter, J. E. (1998). The validity and utility of selection methods in personnel psychology: Practical and theoretical implications of 85 years of research findings. Psychological bulletin, 124(2), 262-274.

Vestwig, R. E., Santee, A. H., & Moss, M. K. (1976). Validity and Student Acceptance of a Graphoanalytic Approach to Personality. Journal of Personality Assessment, 40(6), 592-598.

Autor

Dana Juhová, Radim Pekař, Lenka Rozehnalová

Sdílení článku

Více článků

Přehled všech článků

Používáte starou verzi internetového prohlížeče. Doporučujeme aktualizovat Váš prohlížeč na nejnovější verzi.

Další info