Možná jste si někdy spustili nějaký IQ test na internetu a vyplňovali tzv. „matrice“ nebo jiné logické úlohy. Možná jste si prošli testem obecných studijních předpokladů při vstupu na střední nebo vysokou školu. Možná jste někde v psychologické poradně nebo v nemocnici byli testováni metodou, která měřila nějakou tu kognitivní schopnost (procesy chápání, zpracovávání informací atd.), nebo dokonce komplexní baterií kognitivních testů. Zkrátka, asi už jste někdy slyšeli o testování inteligence.

Není testování inteligence jako testování inteligence.

Výše uvedené možnosti a jiné testování „inteligence“ se liší, co do kvality i kvantity. Některé z nich ani inteligenci nebo kognitivní funkce neměří, ačkoli to v titulcích přímo tvrdí. Problém nastává, když chceme použít kvalitní nástroj, protože vyvstává otázka, jak jednotlivé testy od sebe rozeznáme? Jak poznáme, který z nich je použitelný k testování inteligence, a který nikoli?

Sázka na komplexní baterii, která testuje mnoho kognitivních funkcí najednou, by v tomhle případě mohla být sázkou na jistotu. Samotné vyšetření komplexní baterií testů je složitá záležitost. Trvá i několik hodin a je záměrně velmi náročné, aby ze sebe testovaný člověk dostal maximum. Takové vyšetření by měl provádět pouze školený psycholog, který vezme v úvahu také kontext testovaného člověka.

Jenže komplexních kognitivních baterií testů je také celá řada. Některé jsou založené na nějaké teorii (např. neurobiologické), jiné nikoli. V dnešní době existuje několik hlavních teorií inteligence. Nejrozšířenější je teorie CHC, pojmenovaná podle tří výzkumníků Cattella, Horna a Carrolla, která tvrdí, že inteligence je složena z několika „širokých“ kognitivních schopností (matematicko-logické myšlení, krátkodobá paměť i vybavování z dlouhodobé paměti, vizuální i auditivní zpracovávání informací, znalostí a rychlosti zpracovávání informací), které sestávají ještě z dílčích specifických, tzv. „úzkých“ kognitivních schopností. Přesto i v dnešní době nejpoužívanější inteligenční baterie: Wechsler Adult Intelligence Scales vznikla původně bez teorie. Teoretické ukotvení Wechslerovy inteligenční baterie do teorie CHC přišlo až v poslední revizi tohoto desetiletí. Naopak, mezi poměrně dobře v teorii CHC ukotvené testy patří kognitivní baterie Woodcock-Johnson.

Měření „inteligence“ nebo něčeho jiného?

Většina inteligenčních testů pochází ze zahraničí a do češtiny byla adaptována. Proces adaptace testu z jedné kultury do druhé je součástí procesu, který se nazývá standardizace. Test nestačí z angličtiny pouze přeložit. Je potřeba postupovat podobně, jako kdyby se test vyráběl od začátku. Nejprve testové otázky nechat vyplnit velkým množstvím lidí v České republice, na základě jejich odpovědí otázky seřadit podle obtížnosti, některé vyloučit, jiné upravit. Následně je potřeba nový set otázek dát jiném velkému množství lidí v ČR (řádově v tisících). Poté pomocí složitých statistických analýz odhadovat faktorovou strukturu, která by měla odpovídat struktuře původní anglické verze testu. Tudíž, jestli např. stejné kognitivní testy měří stejné kognitivní schopnosti jako je tomu v anglickém originále.

Nakonec je potřeba vyrobit normy – jde o statistické postupy, podle kterých se následně koncový uživatel testu (například vy, pokud navštívíte nějaké psychodiagnostické pracoviště) srovnává s hodnotami lidí stejného věku, pohlaví, vzdělání atd. Abychom mohli říct, že test měří relativně bez chyb, odhadujeme jeho reliabilitu. Test však může měřit velmi dobře, ale něco jiného, než měřit chceme. Z toho důvodu u testu odhadujeme i jeho validitu, tedy jestli test měří opravdu dané kognitivní schopnosti, případně inteligenci.

Vždy existuje riziko, že samotný test může být z různých důvodů zkreslený či dokonce měřit schopnosti chybně, např. když byl test vytvářen před třiceti lety a posuzují se podle něj schopnosti dnešní generace nebo když se test používá v jiném kulturním prostředí, než pro jaké byl vytvořen. Nejde jen o jiný jazyk, samotné položky (otázky v testu) mohou systematicky diskriminovat určitou skupinu lidí. Představte si, že byste se nikdy nesetkali s telefonem, protože pocházíte z velmi chudé rodiny a pak v rámci testování po vás chtějí, abyste pojmenovali objekt na obrázku, který jste v životě neviděli (telefon). To nezní úplně férově, aby pak bylo vyhodnoceno, že máte nižší intelekt, že? Tento příklad je samozřejmě dovedený do krajnosti.

Speciální využití mají testy kognitivních schopností ve zdravotnictví. U diagnostiky duševních poruch je nějaká forma kognitivního/inteligenčního testu téměř vždy člověku administrována. Výsledky jsou pak dány do kontextu s dalšími metodami a pomocí tohoto postupu lze odhadnout informace důležité i pro následnou terapeutickou práci (např. rozeznání demence od deprese atd.). Dá se předpokládat, že lidé, kteří trpí nějakou formou duševní poruchy, se do jisté míry odlišují od zbytku populace – tvoří specifickou. V České republice je celkově nedostatek informací ohledně fungování inteligenčních baterií u různých klinických skupin. Test by měl být administrován pouze lidem, kteří odpovídají standardizačnímu vzorku (těm, u nichž test měří stejným způsobem jako u lidí, kteří byli testem vyšetřeni během jeho vývoje). Standardizační vzorek je ale obvykle omezený, např. často neobsahuje právě lidi s duševními poruchami; ti jsou naopak většinou záměrně ze vzorku vyloučeni. Používání inteligenčních baterií bez informací o jejich použití u klinické skupiny takové lidi může potenciálně systematicky diskriminovat.

Lze tomuto zkreslení výsledků nějak zabránit?

Z toho důvodu vznikají validizační studie, které rozšiřují právě validitu testu i do klinických skupin. Ve své validizační diplomové práci jsem se zaměřil na nově vznikající českou verzi inteligenční baterie Woodcock Johnson´s IV Test of Cognitive Abilities (dále WJ IV COG) a jako klinickou skupinu jsem si zvolil lidi s úzkostmi (dle mezinárodní klasifikace nemocí: F40.0 – F42.9). Volba této skupiny dává smysl. Lidé s úzkostí mohou kvůli své úzkosti mít sníženou motivaci k testování, větší tendence uniknout ze složité situace nebo jen těkat pozorností a nesoustředit se na zadání testových otázek.

Rozhodl jsem se pro aplikovanou diplomovou práci, která může mít reálný dopad, abych alespoň do určité míry přinesl informace o tom, jak inteligenční test, založený na CHC teorii, měří u lidí, kteří úzkostnou poruchou trpí. Otestoval jsem 26 lidí s úzkostí, z toho 13 přímo během pobytu v psychiatrické nemocnici (PN Brno Bohunice) a 13 v rámci jejich běžného fungování. Testování pomocí WJ IV COG trvalo u klinické skupiny průměrně 204 minut. Těchto 26 lidí z klinické skupiny bylo testováno v případě, že byli alespoň jednou hospitalizovaní, byla jim psychiatrem diagnostikována některá úzkostná porucha nebo pobírali na tyto obtíže medikaci. Pro ověření úzkostnosti byli před samotným testováním inteligence otestováni krátkým skríningovým dotazníkem úzkostnosti. Po testování proběhl u účastníků z klinické skupiny ještě rozhovor, jehož výstupy sloužily pro kvalitativní analýzu hlavních problémů a nápomocných okolností při testování.

K nim bylo vybráno dalších 26 lidí bez úzkosti. Těchto 26 lidí z kontrolní skupiny bylo vyjmuto ze standardizačního vzorku a párováno k lidem z klinické skupiny pomocí věku, pohlaví, vzdělání a povolání. Všichni účastníci byli testováni celou inteligenční baterií, tj. 18 kognitivními testy.

Existují rozdíly mezi klinickou a kontrolní skupinou?

Na základě mých dat se zdá, že neexistuje smysluplně velký rozdíl v inteligenci měřené WJ IV COG u těchto dvou skupin. Stovky hodin práce vedly ke zjištění jen malého nebo žádného efektu (rozdílu mezi skupinami). Ale to je dobrá zpráva. Můžeme to chápat tak, že buď není výrazný rozdíl v samotné inteligenci u obou skupin, nebo není výrazný rozdíl ve fungování měřícího nástroje při testování inteligence u obou skupin. Pokud platí druhá možnost, pak můžeme usoudit, že inteligenční baterie WJ IV COG pravděpodobně systematicky nezkresluje výsledky lidí s úzkostí oproti obecné populaci. Abych mohl s větší jistotou tvrdit výše napsané, vyžaduje to další zkoumání získaných dat, které provedu, až budou dokončeny výpočty spojené se standardizací celé metody.
Graf 1 ukazuje na rozdíly v jednotlivých kognitivních doménách, které byly naměřeny v rámci mé diplomové práce mezi klinickou a kontrolní skupinou. V celkové inteligenci není žádný pozorovaný rozdíl a všechny ostatní kognitivních schopnosti kromě krystalizované kognitivní schopnosti se liší pouze nesignifikantně, tedy také bez rozdílu. V krystalizované kognitivní schopnosti, která odpovídá vědomostem a schopnostem nabytým v průběhu života, byli lidé s úzkostí lepší než kontrolní skupina. Obecně lze pozorovat trend lidí s úzkostí být trochu lepší ve verbálních a sluchových schopnostech a trochu horší v pozornostních a matematických schopnostech než kontrolní skupina.

Bylo zadání testu pro obě skupiny stejné?

Samozřejmě, zadání testu bylo třeba upravit pro potřeby lidí s úzkostí. Někde bylo potřeba dát více času, rozdělit administraci na více sezení, vícekrát zopakovat cvičné položky nebo dokonce v průběhu testování přikročit ke krizové intervenci. Rozhodně bylo zapotřebí přistupovat k testování podpůrně, přijímat, budovat pracovní alianci a snažit se nehodnotit. Rozdíl v krystalizované inteligenci nebo neexistence rozdílu v jiných kognitivních schopnostech může být způsoben také tímto lehce odlišným zadáním testu a lidi s úzkostí trochu nadhodnocovat. Na druhou stranu v pozorování úrovně aktivity, sebevědomí a pozornosti vykazovala klinická skupina lidí s úzkostí výrazně odlišné projevy od kontrolní skupiny v souladu s profilem úzkostného člověka. Můžeme usuzovat, že odlišnosti obou skupin jsou malé navzdory projevené úzkosti i upravené administraci.

V rozhovoru po testování inteligence vyvstaly některé hlavní problematické faktory nebo okolnosti: fluktuace pozornosti, únava, ztráta motivace, obavy, sebe-handicapování, somatizace, srovnávání s neviditelným publikem, hledání příliš složitého způsobu řešení. Nápomocné faktory nebo okolnosti: vysvětlovat předem podrobně, co se bude dít v průběhu testování, připravit člověka na případné těžkosti nebo složité úkoly; když se vyskytne krize, nabídnout pauzu, procházku, dechové cvičení, medikaci nebo jen rozhovor, který by zmírnil úzkost; dále podpora a zvyšování sebevědomí, nehodnocení, více času na porozumění zadání u zácvičných položek (otázek), společný cíl pro administrátora metody i testovaného, všímat si únavy, snahy vzdávat se a ztráty motivace a často se doptávat, jestli je všechno v pořádku a lze pokračovat v testování.

Závěry

Diplomová práce byla aplikovaná, využívající smíšený design propojující výhody kvantitativních dat i analýz s kvalitativním interpretativním rámcem. Klinická skupina lidí s úzkostí se výrazně nelišila od kontrolní skupiny v kognitivních schopnostech. Inteligenční baterie Woodcock-Johnson´s se ukázala být vhodnou metodou měření inteligence za předpokladu, že jsou vzaty v úvahu konkrétní problémy a doporučení, které z této diplomové práce přímo vyplývají.