Diplomová práce: Souvislost mezi křesťanskou sociální identitou a postoji k muslimům

Alexandra Ocásková ve své diplomové práci zkoumala, jak souvisí míra křesťanské identity s předsudky vůči muslimům. Ukázalo se, že ačkoli jsou postoje k muslimům celkově spíše neutrální, křesťané se silnější identitou mají nepatrně silnější předsudky. Tato souvislost je navíc silnější, pokud jsou věřícím připomenuty jejich křesťanské hodnoty.

2. 9. 2019 Alexandra Ocásková

Jak popsali Tajfel a Turner (1979) ve své teorii sociální identity, členství ve skupině nám poskytuje určitou sociální identitu. Při porovnávání s jinými skupinami pak máme jako nositelé této identity tendenci svoji ingroup (tedy naši vlastní skupinu) hodnotit pozitivněji a vnímat její lepší stránky, zatímco k cizím skupinám (outgroup) zaujímáme spíše hostilní a předsudečné postoje. Tento proces je přirozený a pomáhá nám vytvořit si strukturu společnosti, díky které se v ní lépe orientujeme a cítíme se bezpečně. Ovšem pokud na nás tyto mechanismy zcela automaticky působí, můžeme dojít k takovému předsudečnému či diskriminujícímu chování, které nám znemožní pochopení členů outgroup a vytvoření vztahu s nimi. Ve své bakalářské práci jsem proto zkoumala právě tyto mechanismy na vzorku českých a slovenských křesťanů skrze jejich pohled na muslimské uprchlíky.

Novější teoretické i empirické studie (počínaje Turnerem, 1999) doplnily teorii sociální identity ještě o poznatek, že každá taková sociální identita má svůj určitý obsah, který tvoří normy skupiny a její význam. Tento obsah může do značné míry ovlivňovat základní tendenci protěžovat vlastní skupinu a outgroup diskriminovat. Tedy například právě u skupiny křesťanů by tento obsah křesťanské sociální identity mohl značně narušovat její automatickou tendenci diskriminovat muslimy jakožto cizí náboženskou skupinu. Obsah křesťanské identity zahrnuje z hlediska mezilidských vztahů ideály tolerance, pomoci člověku v nouzi, neodsuzování a ekvivalenci hodnoty každého života. Proto by dalo se předpokládat, že křesťan uvědomující si takový obsah své vlastní sociální identity bude vůči muslimům shovívavější, než kdyby místo toho přikládal význam spíše svému skupinovému členství.

Výše popsané předpoklady jsem ve své studii ověřovala pomocí experimentálního designu spočívajícím v administraci dotazníku o dvou verzích. Vzorek 445 českých a slovenských dospělých křesťanů náhodně rozdělených do experimentální a kontrolní skupiny vyplnil dotazník zahrnující mimo jiné škálu měřící míru předsudků vůči muslimům. U experimentální skupiny byl připomenutím 10 křesťanských hodnot zaměřených na mezilidské vztahy (např. tolerance, solidarita, pomoc potřebným) aktivován obsah křesťanské identity – ještě předtím, než začali účastníci hodnotit výroky o muslimech. Jelikož by dle teoretických poznatků (Lalonde, 2002) mohla automatickou hostilitu vůči outgroup ovlivňovat i síla sociální identity, měřila jsem u všech participantů i míru, s jakou se s křesťanskou skupinou identifikují.

Ověřovala jsem tři hypotézy – zda bude u experimentální skupiny s aktivovaným obsahem křesťanské identity nižší průměrná míra předsudků vůči muslimům než u skupiny kontrolní; zda se míra předsudků bude zvyšovat s větší silou křesťanské identity; a zda je vztah síly identity a předsudků moderován obsahem křesťanské identity. V posledním bodě jsem tedy předpokládala, že u experimentální skupiny s aktivovaným obsahem identity bude vztah síly identity a předsudků slabší než u skupiny kontrolní.

Analýza dat ovšem přinesla poměrně překvapivé výsledky. Jednak se ukázalo, že vzorek zkoumaných křesťanů zaujímal vůči muslimům průměrně neutrální až lehce pozitivní postoj. Především ale nebyl žádný rozdíl mezi experimentální a kontrolní skupinou. Aktivace obsahu identity tedy nehrála žádnou roli, a to ani při kontrole vlivu věku, pohlaví a vzdělání. Síla křesťanské identity již s mírou předsudků souvisela, ačkoli byl tento vztah spíše slabý a ovlivnil jen necelých 7 % mezilidské variability v míře předsudků vůči muslimům. Čím silněji se respondenti identifikovali s křesťanskou skupinou, tím vyšší jejich míra předsudků v průměru byla. Nejzajímavější výsledek byl ovšem nalezen u moderace, který znázorňuje graf. Ukázalo se, že aktivace obsahu křesťanské identity působila na vztah síly identity a míry předsudků vůči muslimům přesně v opačném směru, než jsem předpokládala. Aktivace obsahu identity posilovala souvislost mezi silou křesťanské identity a mírou předsudků. Zatímco u kontrolní skupiny byly rozdíly v předsudcích mezi slabě a silně se identifikujícími křesťany poměrně málo výrazné, u experimentální skupiny měli slabě se identifikující křesťané předsudky v průměru nejnižší a silně se identifikující naopak v průměru nejvyšší ze všech respondentů.

K takovému působení aktivace obsahu identity se jako nejpravděpodobnější vysvětlení nabízí to, že aktivace obsahu identity působila zamýšleným způsobem pouze u slabě se identifikujících křesťanů, kterým mohla skutečně oživit význam jejich sociální identity, a tím zmírnit jejich jinak automaticky vyvolané hostilní postoje vůči cizí náboženské skupině. Naopak u silně se identifikujících křesťanů mohl způsob aktivace obsahu identity v podobě jakéhosi seznamu křesťanských hodnot vytvořit prostor pro srovnávání ingroup (křesťané) a outgroup (muslimové) a tyto pozitivní hodnoty následně přisoudit pouze křesťanům. Jelikož k vytváření hostilních postojů vůči outgroup silně přispívá právě možnost skupiny porovnat (Tajfel & Turner, 1979), mohlo připomenutí křesťanských hodnot působit jako určitý návod, v čem by se mohli křesťané a muslimové lišit, namísto aby se aktivoval tolerantní přístup k outgroup.

Z výsledků je nicméně patrné, že ačkoli se určité rozdíly mezi mírou předsudků mezi dvěma skupinami našly, většina odpovědí se držela v neutrální rovině a neobjevovaly se téměř žádné extrémně negativní (ale ani extrémně pozitivní) výpovědi. Někteří respondenti do poznámek uvedli, že jim dělalo problém o muslimech takto vypovídat, neboť o nich a o Islámu vlastně nic moc nevědí. To by mohlo poukazovat na to, že účastníci svůj názor na muslimy promýšleli a nezaujímali automaticky předsudečný postoj. Jestliže zhodnotili, že o outgroup nemají dostatek informací a chybí jim zkušeností s ní, uchýlili se raději k nevyhraněnému postoji.

Zdroje:

  • Lalonde, R. N. (2002). Testing the social identity-intergroup differentiation hypothesis: 'We're not American eh!' [Online]. British Journal of Social Psychology, 41(4), 611-630. https://doi.org/10.1348/014466602321149902
  • Tajfel, H., & Turner, J. C. (1979). An integrative theory of intergroup conflict. In W.G. Austin, & S. Worchel (Eds.), The Social Psychology of Intergroup Relations (pp. 33-47). Monterey, CA: Brooks/Cole.
  • Turner, J. C. (1999). Some current issues in research on social identity and self-categorization theories. In N. Ellemers, R. Spears, & B. Doosje. Social Identity Context, Commitment, Content. Oxford: Blackwell Publishers.

Autorka práce

Bc. Alexandra Ocásková vystudovala bakalářskou psychologii na FSS MU.

Více článků

Přehled všech článků