Mýtus: Nedostatečně rozvinuté neurální obvody manažerů vyvolávají pocit ohrožení u jejich podřízených

18. 2. 2019

Mýtus:

Nedostatečně rozvinuté neurální obvody manažerů vyvolávají pocit ohrožení u jejich podřízených

Hodnotící pohovory jsou klasickým nástrojem hodnocení výkonu a plánování rozvoje zaměstnanců. Přesto, že je využívá většina organizací, manažeři ani zaměstnanci často nepovažují jejich výsledky za uspokojivé a někdy se obávají jejich negativního dopadu (Meinecke, Lehmann-Willenbrock, & Kauffeld, 2017).

Tuka (2014) za možný důvod neuspokojivých výsledků hodnotících pohovorů a pocitů ohrožení u zaměstnanců považuje nedostatečně vyvinuté “neurální obvody pro přemýšlení o lidech u většiny leaderů.” Leadři v důsledku toho údajně nejsou schopni porozumění a vcítění se (empatie). Toto tvrzení považujeme za zkreslující a nepřesné. Neexistují přímé důkazy o existenci a aktivaci oddělených obvodů pro vnímání a zpracování emocí druhých lidí ani o nedostatečném vývoji specifických částí mozku u většiny leaderů.

Tukovo (2014) tvrzení je možná založeno na nepřesné interpretaci výzkumů, které propojují empatii s činností mozku. V situacích vyvolávajících emoční empatickou odezvu je s využitím funkční magnetické rezonance (fMRI) skutečně možné pozorovat aktivaci různých oblastí mozku (Fan, Duncan, de Greck, & Northoff, 2011). Nicméně dochází k aktivaci různých částí mozku, nikoliv nějakého konkrétního obvodu (Banissy, Kanai, Walsh, & Rees, 2012).

Ve spojitosti s nedostatečně vyvinutými neurálními obvody hovoří Tuka (2014) o “vypínání obvodů pro přemýšlení o lidech.” Současný výzkum ale nepřináší důkazy o tom, že by mohlo docházet k selektivnímu „vypínání“ nedostatečně vyvinutých částí mozku. Výzkumy poukazují spíše na aktivaci konkrétních částí mozku. Dochází k tomu např. při sociální percepci, k čemuž může docházet i pří hodnotících pohovorech.  Větší smysl by tedy dávalo hovořit o aktivaci somatosenzorické kůry při sociální percepci. Ta totiž zodpovídá za fenomén zrcadlových neuronů (Keysers, Kays & Gazzola, 2010). V případě hodnotících pohovorů tedy může (a nemusí) docházet k aktivaci podobných neuronů u manažera i zaměstnance. Pak pokud se například při hodnotícím pohovoru zaměstnanec usmívá, dochází k aktivaci za smích zodpovědných neuronů i u manažera a z pohovoru mají oba lepší pocit

Z výše uvedených informací vyplývá, že pocit ohrožení během hodnotících pohovorů nevyvolávají nedostatečně vyvinuté neurální obvody leaderů ani jejich případné “vypínání”. Nicméně při hodnotících pohovorech může docházet k vyšší aktivaci výše zmíněných oblastí mozku, v míře jejich aktivace se mohou různí lidé lišit, a může to mít pozitivní dopad na vnímání hodnotícího pohovoru jeho účastníky.

Vzhledem ke složitosti tématu bychom se rádi vyvarovali zjednodušujícím tvrzením o fungování mozku, jako je např. právě Tukovo tvrzení o vypínání jedné části mozku.

Zdroje

Banissy, M. J., Kanai, R., Walsh, V., & Rees, G. (2012). Inter-individual differences in empathy are reflected in human brain structure. Neuroimage, 62(3), 2034-2039.

Decety, J., & Jackson, P. L. (2004). The functional architecture of human empathy. Behavioral and Cognitive Neuroscience Reviews, 3(2), 71-100.

Fan, Y., Duncan, N. W., de Greck, M., & Northoff, G. (2011). Is there a core neural network in empathy? An fMRI based quantitative meta-analysis. Neuroscience & Biobehavioral Reviews, 35(3), 903-911.

Keysers, C., Kaas, J. H., & Gazzola, V. (2010). Somatosensation in social perception. Nature Reviews. Neuroscience, 11(6), 417-428. doi:10.1038/nrn2833.

Meinecke A.L., Lehmann-Willenbrock, N., & Kauffeld, S. (2017). What happens during annual appraisal interviews? How leader–follower interactions unfold and impact interview outcomes. Journal of Applied Psychology, 102(7), 1054.

Tuka, V. (2014). Hodnotící pohovory patří k nejobávanějším. HR forum, 13(12), s. 26-27.

Autoři

Vendula Horčičková, Štěpán Postulka, Hana Řádková, Kateřina Václavičová