Mýtus: Tetování zvyšuje šanci na úspěch v přijímacím řízení

29. 6. 2021

Mýtus

Tetování zvyšuje šanci na úspěch v přijímacím řízení

„Časy a postoje se změnily. Mít tetování zjevně nemá vliv na kariéru nebo pracovní vyhlídky jako tomu bylo kdysi.” Takto optimisticky uzavírá Petra Hrudová (2021) svůj článek publikovaný na webu Pro Úspěch. Na základě studie univerzity v Miami autorka dokonce tvrdí, že tetovaní muži mají vyšší šanci na úspěch v přijímacím řízení. Tento závěr je však přinejmenším zavádějící, jak si v rámci tohoto textu vysvětlíme.

Zmíněná studie Frenche a kol. (2019) se ve skutečnosti přijímacím řízením vůbec nezabývá. Autoři se dotazovali dvou tisíců Američanů, zda mají práci, kolik vydělávají, zda a nakolik jsou potetovaní. Zajímaly je také další relevantní charakteristiky, jako je věk, etnikum nebo sociální status.

Dle výsledků studie byli muži s alespoň jedním tetováním skutečně o 7 % častěji zaměstnaní. Z toho se však nedá nijak vyvodit, zda měli účastníci studie dříve tetování nebo práci, a proto nevíme, jak jim tetování pomohlo nebo nepomohlo při přijímacím řízení. Navíc mezi muži s tetováním na viditelném místě a muži bez něj se ve studii žádný významný rozdíl v zaměstnanosti nenašel. To přímo odporuje interpretaci, že by tetování mohlo mužům nějak při pohovoru pomoci.

French a kol. (2019) navíc nezohlednili, v jakém sektoru se účastníci studie pohybují. Ukazuje se totiž, že dává smysl rozlišovat mezi pozicemi zahrnující kontakt s klienty, a pozicemi „bezkontaktními“. Například Tews a Staffordová (2020) experimentálně ověřili, že manažeři hotelů byli méně ochotni najmout lidi s tetováním na kontaktní, ale nikoliv bezkontaktní pozice. K podobným výsledkům dříve dospěli také Timming a kol. (2017).

Rovněž musíme brát v potaz, že miamská studie byla provedena na americké populaci. Společenské postoje k tetování jsou přitom velmi kulturně specifické (např. Miroński & Rao, 2019) a automaticky usuzovat, že výsledky platí i v českém prostředí, by bylo příliš zjednodušující. Pro úplnou jistotu bychom museli provést studii zde v Česku, avšak určitý vhled nám může poskytnout nedávná studie provedená na německém obyvatelstvu.

Jibuti (2018) v rámci svého výzkumu odpověděl na 782 nabídek práce v bankovním sektoru. Všem firmám zaslal totožný životopis, avšak v polovině případů přiložil fotku s viditelným tetováním a v polovině případů bez něj. Ukázalo se, že na životopisy s fotkou bez tetování reagovaly firmy o více než 50 % případů častěji. Tento rozdíl byl výraznější u velkých firem oproti malým a středním.

Sečteno a podtrženo, přestože dochází k mezigeneračnímu posunu vnímání tetování ze strany zaměstnavatelů (Tews a kol., 2020), stále je v našich podmínkách bezpečnější jej před pracovním pohovorem zakrývat, obzvláště pokud se jedná o zaměstnání v sektoru služeb.

Seznam zdrojů:

French, M. T., Mortensen, K., & Timming, A. R. (2019). Are tattoos associated with employment and wage discrimination? Analyzing the relationships between body art and labor market outcomes. Human Relations, 72(5), 962–987.

doi: 10.1177/0018726718782597

Hrudová, P. (2021). Máte tetování? Nový výzkum ukázal, že máte větší šanci získat práci. https://prouspech.cz/mate-tetovani-novy-vyzkum-ukazal-ze-mate-vetsi-sanci-ziskat-praci/

Jibuti, D. (2018). Discrimination against Workers with Visible Tattoos: Experimental Evidence from Germany. CERGE-EI Working Paper Series, (628).

doi: 10.2139/ssrn.3283719

Miroński, J., & Rao, R. (2019). Postrzeganie tatuaży i kolczyków w branży usługowej. Gospodarka Narodowa. The Polish Journal of Economics, 300(4), 131-147. 

doi: 10.33119/GN/113065

Tews, M. J & Stafford, K. (2020) Tattoos and perceptions of employment suitability in the hospitality industry, Journal of Human Resources in Hospitality & Tourism, 19(2), 148-167. doi: 10.1080/15332845.2020.1702865

Tews, M. J., Stafford, K., & Kudler, E. P. (2020). The influence of tattoo content on perceptions of employment suitability across the generational divide. Journal of Personnel Psychology.

doi: 10.1027/1866-5888/a000234

Timming, A. R., Nickson, D., Re, D., & Perrett, D. (2017). What do you think of my ink? Assessing the effects of body art on employment chances. Human Resource Management, 56(1), 133–149.

doi: 10.1002/hrm.21770

Autoři:

Daniel Vokál, Jáchym Denk, Michal Samuelčík