Když lže v pohádce Pinocchio, prodlouží se mu nos. Když lžou lidé, na nos si prý sahají. V kontextu pracovní psychologie proto radí Jan Urban (2013) věnovat už při přijímacím pohovoru pozornost „nadměrnému sklonu sahat si během rozhovoru do obličeje, především na nos,” což prý „lze považovat za projev neupřímnosti či nepravdivé výpovědi.”
Stereotyp, že se lidé při lhaní více škrábají a dotýkají svého těla, je rozšířen napříč různými kulturami (Global deception research team, 2006). K upevnění této představy v západním světě nejspíš přispěla i kniha bývalých agentů CIA (Houston, Floyd, Carnicero & Tennant, 2012). Ti uvádějí právě sahání na nos a obličej k indikátorům lži a vysvětlují, že při lhaní se zvýší v těchto místech průtok krve, což vyvolává pocit chladu a svědění.
Pro toto tvrzení však nenacházíme výzkumnou oporu. Již v roce 1981 Zuckerman, DePaulo a Rosenthal (in Frank & Svetieva, 2013) zjistili, že neexistuje žádné chování či jeho kombinace, které by se objevovaly jen v případě, že osoba lže. Podobně neexistuje jev, jehož absence by značila, že osoba říká pravdu (Ekman, 1985/2001). DePaulo a kol. (2003) na základě metaanalýzy zjistili, že u většiny ze zkoumaného neverbálního chování (včetně pohybů rukou) nebyl vztah ke lhaní prokázán či byl jen zanedbatelný.
Je tedy možné, že se určitá běžná gesta při lhaní objevují častěji? Vrij, Edward a Bull (2001) zjistili, že ti účastníci studie, kteří měli lhát o filmu, který předtím viděli, používali (ve srovnání s těmi, kteří říkali pravdu) méně popisných gest k ilustraci svého vyprávění. Pohyby rukou nevztahující se k verbálnímu sdělení, jako je škrábání na hlavě, neměly se lhaním souvislost (Vrij a kol., 2001).
A tak je třeba z neverbálních projevů odhadovat, kdo lže, jen velmi opatrně. Pravda je, že lidé v průměru rozpoznají lež v 54 %, což je pravděpodobnost jen o málo vyšší než náhoda (Bond & DePaulo, 2006). V kontrastu s běžným očekáváním se zdá, že tuto schopnost nelze významně zlepšit ani tréninkem. Profesionálové jako policisté a soudci překvapivě nerozeznávají lež významně spolehlivěji než laikové (Vrij & Semin, 1996).
Vrij (2008) doporučuje zaměřit se při snaze detekovat lež spíše na obsah verbálního sdělení (raději než na neverbální nápovědy), a upozorňuje, že zaměření pouze na vizuální informace může dokonce vést ke zkreslenému úsudku s tendencí označovat danou osobu za lháře. Na základě dosavadních poznatků je tedy jasné, že sledovat během pohovoru uchazečovo sahání na nos k odhalení lži nepovede, a tento postup nás jen zbytečně může připravit o kvalitní zaměstnance, kteří třeba měli v době pohovoru nepříjemnou vyrážku.
Zdroje:
Bond, C. F., & DePaulo, B. M. (2006). Accuracy of deception judgments. Personality and social psychology Review, 10(3), 214-234.
Ekman, P. (1985/1992). Telling Lies: Clues to Deceit in the Marketplace, Politics, and Marriage. WW Norton & Company.
Frank, M. G., & Svetieva, E. (2013). Deception. In Matsumoto, D., Frank, M. G., & Hwang, H. S. (Eds.). Nonverbal Communication: Science and Applications (pp. 121-144). Sage.
DePaulo, B. M., Lindsay, J. J., Malone, B. E., Muhlenbruck, L., Charlton, K., & Cooper, H. (2003). Cues to deception. Psychological bulletin, 129, 74-118.
Global Deception Research Team. (2006). A world of lies. Journal of Cross-Cultural Psychology, 37, 60-74.
Houston, P., Floyd, M., Carnicero, S., & Tennant, D. (2012). Spy the Lie: Former CIA officers show you how to detect deception. New York: St. Martin´s Press.
Urban, J. (2013). Vybrat kvalitní zaměstnance je zásadní. Poznáte ale ty problémové již při výběru? ProByznys.info. Staženo 4. 3. 2015 z http://probyznysinfo.ihned.cz/lide-a-personalni-rizeni-manazerske-dovednosti/c1-59922940-vybrat-kvalitni-zamestnance-je-zasadni-poznate-ale-ty-problemove-jiz-pri-vyberu
Vrij, A. (2008). Nonverbal dominance versus verbal accuracy in lie detection a plea to change police practice. Criminal Justice and Behavior, 35, 1323-1336.
Vrij, A., Edward, K., & Bull, R. (2001). Stereotypical verbal and nonverbal responses while deceiving others. Personality and Social Psychology Bulletin, 27, 899-909.
Vrij, A., & Semin, G. R. (1996). Lie experts' beliefs about nonverbal indicators of deception. Journal of nonverbal behavior, 20, 65-80.
Je pravda, že usmívání se během pohovoru může mít na hodnocení uchazeče příznivý vliv. Aktuální zjištění však univerzálnost této rady nepodporují. Ukazuje se, že úsměv působí příznivě jenom za určitých podmínek.
"Během pandemie COVID-19 silně posílil trend práce z domova. Více zaměstnanců přeneslo kancelář do svých domovů a firmy zvažují využití home office i do budoucna. iDNES.cz (2021) však přichází s tvrzením, že u dlouhodobého HO dramaticky klesá produktivita zaměstnanců..."