Mýtus: Neurolingvistické programování je vědecká metoda užitečná pro manažerskou praxi

29. 4. 2014 Gabriela Štanclová, Michaela Matláková

V časopise HR fórum (červen 2013) představuje Podaná (2013) neurolingvistické programování (NLP) jako něco „dalšího, nového, [co] by se mohli manažeři v komunikaci naučit, aby svou roli zvládali lépe a snadněji” (s.18) a zároveň jako něco, co „splňuje možné požadavky vědy.” (s.19).

NLP je přístup k ovlivňování lidského prožívání a chování, některými lidmi a institucemi je respektován např. jako psychoterapeutický směr, jinými naopak řazen až mezi sekty (Vybíral, 2009). V průzkumu Norcrosse, Koochera a Garofala (2006), se 101 expertů vyjadřovalo k psychologickým testům a terapeutickým přístupům. Na škále od 1 (zcela nezdiskreditovaný) po 5 (zcela zdiskreditovaný) bylo NLP průměrně hodnoceno 3,87, tedy jako spíše zdiskreditovaný směr. Naopak v českém prostředí dostupná příručka Neurolingvistické programování v managerské praxi (McMermott & O’Connor, 1999) nebo kurzy Centra systemiky  a NLP, s.r.o., prezentují NLP jako “vědu” (Centrum systemiky a NLP s.r.o, 2014).

Předpoklady neurolingvistického programování se nicméně nedaří vědecky prokázat. V analýze, kterou provedl Witkowski (2009), se uvádí, že navzdory současné popularitě NLP chybí tomuto přístupu empiricky podložené základy. Z 33 odborných studií, které autor analyzoval, pouze 9 studií potvrzovalo předpoklady NLP, naopak 18 studií předpoklady tohoto přístupu nepotvrdilo a v ostatních šesti studiích dospěli autoři k nejasným výsledkům. Žádná z analyzovaných studií navíc jednoznačně nepotvrdila existenci různých reprezentačních systémů ani dominanci jednoho reprezentačního systému u zkoumaných osob, což je jeden ze základních předpokladů NLP.

K závěru, že základní předpoklady NLP a účinnost tohoto přístupu v terapii a poradenství nejsou dostatečně empiricky podloženy, dospěl ve své přehledové studii už v 80. letech Sharpley (1987). Relativně nedávno také Rodrique-Davies (2009, s.58) dochází k závěru „že po třech desetiletích stále není důvěryhodný teoretický základ pro NLP a výzkumníci selhávají v jiném než anekdotickém prokázání jeho účinnosti.”

Určitým argumentem v prospěch NLP je studie Sturta et al. (2012), kteří jsou ve svých závěrech opatrnější. Do své přehledové studie zahrnuli 10 experimentálních studií, které zkoumaly účinek NLP na zlepšení zdravotních problémů. Ačkoliv zjistili, že prokázané účinky NLP jsou nízké, nepovažují to za důkaz svědčící proti účinnosti NLP, ale za omezení vyplývající z nedostatku výzkumů, které by koncept ověřovaly.

Popularizační články, knížky a weby píší o NLP jako o vědě, ale metaanalýzy „vědecké” předpoklady NLP většinově buďto nepotvrzují, nebo přináší jen slabou podporu. Přesto je NLP jako „věda” předkládáno a prodáváno. To pokládáme za neetické.

Zdroje

Centrum systemiky a NLP s.r.o (2014). Ochutnávka NLP manažerského výcviku - ZDARMA, Brno.  [nabídka propagačního úvodního setkání]. Dostupné 26.3.2014 z:

http://www.systemika-nlp.cz/?kurz=605-ochutnavka-nlp-manazerskeho-vycviku-zdarma-brno.

McMermott, I. & O’Connor, J. (1999). Neurolingvistické programování v managerské praxi. Praha: Management Press.

Norcross, J. C., Koocher, G. P. & Garofalo, A. (2006). Discredited Psychological Treatments and Tests. Professional Psychology: Research and Practice, 37 (5), pp. 515-522.

Podaná, R. (2013). Neurolingvistické programování? Další rozvoj komunikačních dovedností manažerů. HR forum 13(6), 18-19.

Rodrique-Davies, G. (2009) Neuro-linguistic programming: Cargo cult psychology? Journal of Applied Research in Higher Education, 1 (2), pp. 58-63 [abstract].

Sharpley, C. F. (1987). Research findings on neurolinguistic programming: Nonsupportive datat or an untestable theory? Journal of Counselling Psychology, 34 (1), pp. 103-107 [abstract].

Sturt, J., Ali, S., Robertson, W., Metcalfe, D., Grove, A., Bourne, C. & Bridle, C. (2012). Neurolinguistic programming: a systematic review of the effects on health outcomes. British Journal of General Practice, 62(604), pp. 757-764.