Mýtus: Vaše vědomosti ovlivní první dojem personalisty na pohovoru jen ze 7 %

18. 2. 2019

Mýtus:

Vaše vědomosti ovlivní první dojem personalisty na pohovoru jen ze 7 %

“Jste chodící studnice vědomostí? Tak si představte, že na tom, jaký si o nás lidé udělají první dojem, se vědomosti podílejí jen 7%! Zbytek do stovky si rozdělují vzhled a vystupování v poměru 55 % : 38 %. Což je při přijímacím pohovoru důležité vědět” (ManpowerGroup, n.d.). Těmito slovy uvádí personální agentura na webových stránkách sekci ”Jak se připravit na pohovor”. Článek přináší řadu rad pro vystupování na pohovorech. Neuvádí však, odkud se vzala procenta, na kterých má být při pohovoru založen první dojem. Tato triáda čísel má ve skutečnosti původ ve studiích Alberta Mehrabiana, jejichž výsledky daly vzniknout mnohým populárním mýtům o komunikaci.

První Mehrabianova studie porovnávala relativní důležitost tónu hlasu a významu slova pro posouzení toho, jaký postoj zastává komunikující osoba (Mehrabian & Wiener, 1967). Figurant vyslovoval po jednom několik slov, které byly neutrální nebo pozitivně či negativně zabarvené.  Tato slova vyslovoval různým tónem (taktéž pozitivním, neutrálním či negativním). Participanti měli na devíti bodové škále odhadnout, jak moc pozitivní/negativní je skutečný vnitřní postoj figuranta. Závěrem bylo, že jsou participanti při hodnocení postoje figuranta ovlivněni více tónem hlasu než významem slova. Ve druhé studii (Mehrabian & Ferris, 1967) vyslovovali figuranti významově neutrální slova různým tónem hlasu a s různými výrazy tváře.  Dle výsledků se tyto dva prostředky komunikace podílely na odhadu postoje figuranta ve vzájemném poměru 3:2. Mehrabian nikdy neměřil vliv významu slova, tónu hlasu a výrazu tváře současně (Lappako, 1997). Poměr 7 : 55 : 38 je tedy odhad vzniklý kombinací dvou samostatných studií. Zmíněné výsledky jsou navíc jen průměrem za všechny participanty výzkumu a vliv významu slova, tónu i výrazu tváře na usuzování jednotlivých účastníků se lišil napříč participanty.

Studie nejsou příliš zobecnitelné, protože se jich celkem účastnilo jen 30 a 20 bakalářských studentů psychologie, a ve druhé ze studií byly dokonce všechny hodnotitelky ženy. Ze všech prvků nonverbální komunikace studie sledovala jen tón hlasu a výraz tváře, nikoliv např. držení těla, gesta, chování nebo fyzický vzhled. Navíc hodnocení postojů probíhalo po vyslovení jediného slova. Oproti tomu je pracovní pohovor komplexním dialogem zahrnujícím složitější interakci než odhadování postoje z významu jednoho slova nebo ze způsobu, jakým je řečeno.

I kdyby byly Mehrabianovy výsledky obecně platné, nevypovídaly by nic o vlivu vědomostí na první dojem, jak tvrdí článek ManpowerGroup. Zmíněné studie se nezabývaly vědomostmi ani prvním dojmem. Zdá se tedy, že autor mýtu  (ManpowerGroup, n.d.) chybně zaměnil význam slova za vědomosti, tón hlasu za vystupování, výraz tváře za vzhled a odhadnutí postoje za vytvoření prvního dojmu. Padesát let staré výzkumy o tvorbě postoje provedené na hrstce amerických studentů zobecnil na vliv vědomostí u současných českých uchazečů o práci.

Jaká je tedy skutečná role vzhledu a vystupování při pohovorech? Z přehledu řady výzkumů vyplývá, že kandidátova intonace a tempo řeči, nonverbální chování i vzhled (atraktivita a upravenost) významně souvisejí s hodnocením kandidáta u pohovoru (Barrick, Shaffer, & DeGrassi, 2009). O něco méně těsně, stále však významně je pozitivní hodnocení spojeno s obsahem toho, co kandidáti říkají: konkrétně záleží například na tom, zda prezentují vlastní úspěchy a projevují personalistovi úctu (Barrick et al., 2009). Jednoznačného procentuálního vyjádření významu těchto dvou složek se ale nedočkáme, protože je jejich vliv situačně podmíněný a záleží např. na osobnosti či zkušenosti personalisty nebo na formě přijímacího pohovoru. Neobsahové aspekty kandidátovy sebeprezentace hrají například větší roli, u nestrukturovaného než strukturovaného výběrového pohovoru (Barrick et al., 2009).

 

Zdroje

Barrick, M. R., Shaffer, J. A., & DeGrassi, S. W. (2009). What you see may not be what you get: relationships among self-presentation tactics and ratings of interview and job performance. Journal of Applied Psychology, 94(6), 1394

Lapakko, D. (1997). Three cheers for language: A closer examination of a widely cited study of nonverbal communication. Communication Education, 46(1), 63-67.

ManpowerGroup (n.d.). Jak se připravit na pohovor (nedatováno). Staženo 9. dubna 2018 z https://www.manpower.cz/manpower/cs/jak-se-pripravit-na-pohovor/

Mehrabian, A., Ferris, S. R. (1967). Inference of attitudes from nonverbal communication in two channels. Journal of Consulting Psychology, 31(3), 248–252

Mehrabian, A., Wiener, M., (1967) Decoding of inconsistent communications. Journal of Personality and Social Psychology, 6, 109–114.

 

Autoři

Anna Marie Rosická, Jan Slovák, Lukáš Zvonek

Více článků

Přehled všech článků