Abyste ukončili studium a obdrželi titul, musíte mít splněné své studijní povinnosti dle studijního řádu. K formálním náležitostem viz oficiální sekce Závěr studia a další sekce týkající se státnic a pokynů pro psaní DP. Tady najdete spíše studentská moudra a tipy: na co si dát pozor při psaní diplomové práce a jak se připravit na státnice účinně a bezbolestně.
Diplomová práce
Úspěšná cesta k napsání a obhájení diplomová práce může probíhat velmi individuálně. V závislosti na tom, jakému tématu a výzkumnému designu byste se chtěli věnovat je vhodné začít práci na teoretickém vymezení vašeho tématu dva až tři semestry před plánovaným obhájením diplomové práce.
Výběr tématu DP
Můžete vybírat z nabízených témat v informačním systému, ale hlavně na stránkách katedry, kde najdete doporučení k výběru tématu od nikoho menšího než Umberta Eca.
Při snaze napsat dobrou nebo přijatelnou diplomovou práci je snadné soustředit se na pozdější kroky, na výzkum a na samotné psaní. Doporučujeme výběr tématu nepodceňovat a přistupovat k němu systematicky. Je pravděpodobné, že se během výběru tématu a samotného psaní diplomové práce budete muset prodrat velkým množstvím literárních pramenů. Proto doporučujeme užívat správce literatury již od prvního článku či učebnice, které otevřete s cílem najít či specifikovat své téma. Kromě organizačních funkcí je dobré sepisovat komentáře k přečtené literatuře, abyste i za půl roku měli nějaké vlastní shrnutí toho, co je v daném literárním zdroji obsaženo, a proč vám přišel pro váš záměr relevantní.
Co se týče výběru vedoucích, zpravidla můžete volit buď méně zkušené juniorní akademiky, kteří vám budou nejspíš věnovat víc času a energie a budou lépe dostupní, nebo zkušenější seniorní akademiky, jejichž doporučení a rady jsou zpravidla spolehlivější, ale v horších případech může být snaha dostat od nich jakoukoli reakci nelidský úkol.
Psaní diplomové práce
Hlavně konzultujte. Velmi užitečné je domluvit se hned na začátku vaší spolupráce s vedoucím na pravidelném režimu a formě konzultací. Je na vás a vedoucím, zda vám bude vyhovovat setkávání se 1x za týden na 30 minut, 1x za 2 týdny na hodinu, jestli budete preferovat komunikaci písemnou, ústní, naživo, nebo elektronickou. Na něčem se ale domluvte a nenechte se od tohoto plánu odklonit. Pokud vám váš vedoucí přestane odpovídat, nestyďte se mu opakovaně připomínat, zkoušet jiné formy komunikace a případně i navrhnout jiný postup ve vaší spolupráci —maily se můžou zatoulat, vedoucí může zapomenout, vy ale tu bakalářku konzultovat potřebujete. Pokud se vám s vedoucím nedaří spojit, neváhejte se obrátit na některého ze studentských poradců, nebo na konzultanty pro studijní záležitosti — ti už vám pomůžou najít vhodný způsob pro další postup.
Co se týče praktičtějších tipů, tak určitě doporučujeme používat nějaký program pro správu literatury. Nejpoužívanější je Mendeley a Zotero — oba mají své plusy a mínusy. Zotero je open source, má mnoho pluginů a nástavbových řešení. Mendeley má na druhou stranu integrovanou čtečku pdf souborů a obecně funguje trochu lépe “out of the box”. Oba programy mají pluginy do mnohých textových editorů (včetně wordu pro který máte dostupnou i oficiální šablonu DP). Ty pluginy doporučujeme používat, ale zároveň si dejte pozor: Nejsou stoprocentně spolehlivé, a tak se vám může stát, že den před odevzdáváním zjistíte, že v seznamu literatury máte pouze polovinu pramenů z těch, co reálně citujete v textu práce. V tomto ohledu robustnějším řešením je kombinace markdown, pandoc a bibtex, ale to zase vyžaduje trochu větší znalosti na straně uživatele. Takže si vyberte to, co vám dává největší smysl, držte se toho. A na závěr si nechte nějaký prostor pro kontrolu, že vaše citace a seznam literatury vypadají tak, jak by měly – i citační manažery někdy mohou chybovat.
Obhajoba
U obhajoby vás většinou čeká vedoucí, oponent a několik členů komise. Samotná obhajoba trvá 30 minut. Začíná vaší prezentací, během které byste měli shrnout jádro vašeho koumání během nějakých 5-7 minut. To opravdu není dlouhý časový limit, obzvlášť v porovnání s délkou práce, kterou odevzdáváte. Snažte se proto vypíchnout to nejdůležitější z vaší práce:
- Proč je to, čemu se věnujete hodnotné nebo zajímavé — jaký byl váš výzkumný cíl.
- Jak jste to zkoumali — shrnutí metody, popis vzorku.
- Co jste zjistili — podařilo se vám výzkumný cíl naplnit? Co vaše výsledky znamenají?
Rozhodně si svůj výstup pečlivě připravte. Zkuste si úvodní přednes v celé jeho délce. Několikrát. Máte možnost mluvit v doprovodu vizuální prezentace — této možnosti doporučujeme využít a zdůraznit hlavní body vašeho výstupu. Prezentace vám může být oporou pro dodržování předem rozmyšlené struktury a usnadnit komunikaci výzkumného designu a výsledků pomocí strategického užití grafických zobrazení. Kromě zkoušky nanečisto může být dobré odprezentovat svou obhajobu před někým, komu důvěřujete. I lidé neznalí psychologie vám můžou dát kvalitní podněty pro zlepšení vašeho projevu, tak této možnosti využijte.
Určitě prezentaci nezaplňte textem: Když na tabuli promítnete celé věty, nezbyde vám než číst to, co si dokáže číst komise sama (a vy jste tam zbytečně) a nebo říkat něco jiného (a pak publikum neví, zda poslouchat vás, nebo číst promítnutý text). Proto promítejte hesla, ikony, obrázky; nikdy celé věty.
Poté, co skončí váš úvodní výstup je věnován prostor podnětům ostatních členů komise. Obecně se vás můžou členové komise ptát, co byste teď na základě zkušeností z psaní práce udělali jinak, kdyby jste měli řešit stejný výzkumný problém, nebo jiné otázky v tomto duchu. Zároveň se můžete setkat s nepřímou kritikou, otázkami poukazující na nedostatky vaší práce nebo nejasnosti vašeho projevu. Na obojí je dobré se připravit.
Několik dní před samotnou obhajobou budete mít k dispozici posudek oponenta a vedoucího práce. Zde zpravidla najdete informace o tom, co nebylo z vaší práce jasné, nebo na co by se vás jeden či druhý rádi doptali. Pokud máte pocit, že jsou posudky plné dokladů o vašich chybách, nenechávejte se tím příliš strhnout. Z oponentovy role vyplývá snaha hledat díry ve vaší práci, a tak rozhodně není potřeba, brát si to osobně. Pokuste se identifikovat ty otázky nebo výtky, které by mohly připadat relevantní i ostatním členům komise poté, co vyslechnou váš úvodní projev. Zde nemusí být špatný nápad obrátit se na vašeho vedoucího práce. Pomůže vám identifikovat ty relevantní podněty, na které byste se rozhodně měli připravit, a může vám poradit i se samotným úvodním projevem.
Kromě toho se můžete sami zamyslet a předjímat, na co by se vás členové komise mohli po vašem výstupu doptávat. Ačkoli nemusí být vhodné věnovat čas z vašich pěti minut odpovídáním na tyto otázky — pět minut je málo, a vy potřebujete pokrýt jádro vaší práce co nejkvalitněji — rozhodně se hodí připravit si odpovědi, a třeba i grafy nebo slidy, které vám v odpovídání pomůžou. Ty můžete přidat za konec úvodní prezentace. Jakmile budete vyzváni, aby jste odpovídali na oponentovy podněty a otázky ze strany komise, budete za tuto přípravu velmi vděční. Zajisté ohromíte komisi svou připraveností a tím, že vás jejich záludné dotazy nevyvádí z míry.
Státní závěrečná zkouška
V této sekci shrnujeme zdroje a postupy, které se nám osvědčili u přípravy na SZZ. Níže popisujeme, jaké jsou doopravdy ty státnice.
Zdroje
V přípravě doporučujeme vycházet k obecných informací ke státnicím.
Pro účinnou přípravu jsou klíčovým dokumentem okruhy otázek pro jednotlivé předměty, stejně jako doporučené studijní zdroje zde uvedené.
Příprava na státnice začíná prvním dnem bakalářského studia. Poznámky organizované tak, že se dají snadno shluknout do odpovědí na jednotlivé státnicové otázky vám můžou být velmi silným podkladem. Pokud takové materiály sami nemáte, můžete jako první pomoc použít zdroje z studentského veřejného disku. Tady vás však upozorníme, že příprava z cizích zápisků často nestačí pro úplné pokrytí možných dotazů ze strany zkoušejících. Navíc může snadno dojít k odhalení, že jste se připravovali pouze z těchto shrnujících zdrojů, protože vaše znalosti budou spíš útržkovité a mělké. Některými vyučujícími může být příprava vycházející ze zápisků druhých vnímaná jako naprosto nedostačující, a tak i při dokonalém zapamatování a odříkání sešitu poznámek, který jste našli na disku, můžete jít domů s Fkem.
Proto silně doporučujeme vycházet z učebnic a dalších zdrojů doporučených v státnicových okruzích ke kterým se dostanete přes odkaz v dokumentech, a samostatné vypracování poznámek a podkladů pro přípravu k SZZ.
Obecně se u státnic očekává, že máte povědomí o všem, čeho se daná otázka dotýká. Zároveň vás ale rovnou uklidníme, že pokud hovoříte souvisle, mnozí zkoušející vás nechají hovořit i o pár konkrétních detailech a celou šíři otázky s vámi nepokryjí. V tomhle ohledu doporučujeme snažit se v rámci přípravy najít v každém okruhu něco svého: něco, co třeba ani není obsažené v doporučené literatuře, něco o čem se rádi rozpovídáte, když vám dají zkoušející prostor. Takový materiál zpravidla bývá snadnější na naučení, lépe se o něm hovoří a člověk pak působí, jakože fakt ví, o čem mluví — což jsou všechno atributy, které přispívají k dobrému hodnocení vašeho výkonu u zkoušky.
Různé způsoby studijní přípravy si nejsou rovny co do efektivity a účinku. Každému samozřejmě vyhovuje různý postup, avšak můžete očekávat, že nad studiem strávíte méně času a dosáhnete lepších výsledků, pokud se budete řídit následujícími třemi principy:
- Rozprostřete si učení na delší časové úseky s pauzami. Na státnice se dá naučit za dva týdny, ale nebudou to příjemné dva týdny, a navíc se na ně nenaučíte ani zdaleka tak dobře, jako když své úsilí rozplánujete dopředu na delší období se zaslouženými pauzami.
- Ze studované látky se aktivně zkoušejte. Pasivní studium z literatury nebo poznámek vede k zapamatování a pochopení, ale podstatně pomaleji, než když se z látky zkoušíte, snažíte se odpovídat na otázky a vybavovat si klíčové informace z paměti. Nezůstávejte u pouhého studia faktů. Nespokojte se s tím, že máte zapamatovaná jména, data, názvy a definice konstruktů — na tom koneckonců záleží podstatně méně, než na tom, zda dokážete ukázat, že probírané látce rozumíte. Na to se můžete připravit například pomocí Feynmanovy techniky.
- Učte se tak, jako budete zkoušeni. Při zapamatování a vybavování na kontextu záleží, a proto je dobré si při studiu simulovat prostředí státnic. Když si pro opakování každé otázky dáte stejný časový limit pro přípravu a samotné odříkání zkoušených vědomostí, jako budete mít u státnic, bude se vám u samotných státnic vzpomínat a hovořit lépe.
Konkrétní plán
Výše zmíněné principy se dají použít pro studium jakékoli látky a pro jakýkoli účel. Pro státnice můžeme doporučit utvoření studijních skupin v počtu 3-6 studujících, kteří státnicují ve stejném období. Můžete si nastavit pravidelný režim setkávání, a na každé setkání si domluvit konkrétní otázky, které si každý prostuduje. Během setkání můžete každého člověka zkoušet z náhodně vytažené otázky z těch, které byly na dané setkání rozvržené. Když začnete takovou přípravou v dostatečném předstihu (2 měsíce), budete mít možnost projít všechny okruhy dvakrát a u každé otázky budete buď v roli zkoušejícího, nebo zkoušeného alespoň jednou, čímž naplníte každý ze zmíněných principů
Pokud se připravujete samostatně (což může být vhodné alespoň v počátcích přípravy), je dobré věnovat pozornost tomu, zda informace pouze přijímáte, anebo zda se je učíte reprodukovat. Je dobré po každém oddílu či kapitole zavřít studijní text a poznámky a zkusit si rekapitulovat klíčové body ze studijního materiálu: stěžejní aspekty diskutovaných teorií, jména autorů, názvy a významy klíčových konstruktů. Pro aktivní studium vám může posloužit příprava flash kartiček v softwarových nástrojích, jako je ANKI. V Anki můžete vytvářet jednoduché i složité karty s otázkou a odpovědí. Zároveň zde zadáváte, zda jste odpověděli správně, a systém vám každou kartu ukáže znova po délce času odpovídající obtížnosti dané kartičky pro vaše zapamatování (systém nazvaný rozložené opakování; spaced repetition).
Pokud si nepotrpíte na flash kartičky, můžete popsané principy zapojit do svého studia jinými kreativními způsoby. Když nemůžete vysvětlovat studované teorie spolužákům či členům rodiny, můžete si pořídit žlutou gumovou kachničku a pilovat s ní své pochopení studované látky, dokud nebudete přesvědčeni, že se vám daří jí za deset minut vysvětlit, proč je podle vás vynořující se dospělost (ne)užitečný koncept ve vývojové psychologii.
Státní závěrečné zkoušky mají dvě části: obhajoba diplomové práce, a samotné zkoušení. Obhajoba a zkoušky můžou a nemusí proběhnout tentýž den, a v závislosti na aktuálním režimu můžou proběhnout buď online formou nebo naživo. Opět zde doporučujeme vycházet z aktuálních informací na webu katedry.
Pokud probíhá zkouška naživo, student mívá nárok na 20 minut přípravy. Ta je dobrovolná, a pokud jí chcete využít, měli byste přijít 20 minut před začátkem zkoušky uvedeným v harmonogramu. Pokud probíhá zkouška v online režimu, příprava je zpravidla podstatně kratší (v řádu minut) a probíhá v rámci zkoušecího času, který čítá zhruba 40 minut (tedy v průměru 10 minut pro každý ze zkoušených předmětů).
Pokud jste strávili rozumné množství času přípravou na státní závěrečné zkoušky, není třeba se příliš obávat jejich průběhu. Zpravidla se nesou v přátelské atmosféře, poskytují vám prostor pro rekapitulaci znalostí načerpaných během studia a ověření, že jste diskutované koncepty pochopili správně. A pokud vám to náhodou napoprvé nevyjde, není třeba věšet hlavu, univerzita počítá s tím, že člověk může mít smůlu a proto máte ještě možnost opravného pokusu v dalším semestru.
MZ varuje: s 99% jistotou mají všichni, co absolvovali statku dva 85% šanci s 97% spolehlivostí absolvovat státnice na 100 %.